Středověká ústní hygiena: Jak to dělali bez zubních kartáčků?

Když si dnes čistíš zuby kartáčkem a pastou dvakrát denně, asi tě ani nenapadne, jak to řešili naši předci, když kartáčky ani pasty neexistovaly. Přeskočme pohádky o černých shnilých zubech – ne každý ve středověku měl chrup jako pirát. Dokonce i tehdy lidé hledali způsoby, jak si ústa udržet čistá a zdravá.

Lidé používali nejrůznější improvizované "nástroje". Klidně vzali žvýkací větvičky (například z lípy, dubu, nebo vavřínu), okousali si kousek kůry, aby vznikla měkká vlákna, a těmi si zuby čistili. Nebylo to tak účinné jako dnešní kartáček, ale když si zvykneš na ten pocit, jde to. Některé domácnosti žvýkaly i travní stébla nebo si smývaly zuby slanou vodou – sůl totiž omezuje bakterie.

Další vychytávka byl popel smíchaný s vodou nebo rozdrcenými bylinkami. Někteří jedinci dávali přednost popelu ze dřeva, jiní si vyráběli směsi z drcené máty, šalvěje nebo dokonce rozemleté skořápky. Tím získali hrubší pastu, která zvládla odstranit plak. Samozřejmě, jemný kartáček to nebyl… ale svůj účel to splnilo.

Nezaměňovali ústní hygienu za krásu, ale spíš za zdraví. Zubní kaz nebýval tak častý jako dnes, hlavně proto, že ve stravě bylo minimum cukru. To se změnilo až mnohem později s rozšiřováním cukru v Evropě. Rozumíš správně – méně cukru, méně problémů se zuby i s dásněmi. Občas se dochovaly i domácí recepty na přírodní kloktadla, která ničila zápach nebo dezinfikovala ústa po jídle.

Zajímavostí je, že ne všechno ze středověku byla bída a špína. Šlechtici nebo městští boháči se víc starali o svůj dech, protože to byla otázka prestiže. Používali směsi z hřebíčku, anýzu, máty a skořice na žvýkání nebo přípravu jednoduchých ústních vod.

Dnešní věda samozřejmě ukazuje, že správné čištění zubů je mnohem účinnější, ale pár středověkých praktik se dá při tísni použít i dnes. Kdybys někde zapomněl kartáček, vzpomeň si na žvýkací větvičky, slanou vodu nebo bylinkové směsi.

Péče o ústa není výmysl moderních časů. Lidé byli vždy vynalézaví, když šlo o zdraví a pohodlí. Středověká ústní hygiena ti možná připadá primitivní, ale rozhodně měla logiku a překvapivě často i úspěch.